Podmalba na skle

Podmalba na skle „Svaté příbuzenstvo“

Technika polychromní malby nanesené na zadní stranu průhledné skleněné desky (vrchní barvy se přitom pokládají nejdříve) je známa již od středověku a během 18. století se stala základem jednoho z nejvýraznějších odvětví lidového výtvarného umění. Přispěla k tomu krize ve sklářském oboru, která donutila jednotlivé řemeslníky hledat nové způsoby obživy. Postupem času vzniklo několik dílen specializujících se na malování obrázků pro venkovské odběratele; dílny odebíraly tabulkové sklo přímo ve sklárnách nebo je kupovaly od podomních obchodníků. V průběhu 19. století se poptávka po obrázcích natolik zvýšila, že rozšiřující se produkce nabývala sériového charakteru. Ke konci století však toto tolik žádané zboží z trhu vytlačují značně levnější a dostupnější zarámované barvotisky. 

Malby na skle, které si venkované většinou kupovaly na výročních trzích z upomínkových i náboženských důvodů, se zavěšovaly ve světnici v tzv. svatém koutu. Takto vyzdobená „parádní izba“ s často velikým množstvím svatých obrázků se nacházela i v každém bohatším stavení na Podluží. Významným střediskem výroby podmalby na skle se pro jihovýchodní a západní Moravu již koncem 18. století staly Ždánice a okolí. Pravděpodobně právě odtud pochází i svatý obrázek z etnografického fondu břeclavského muzea, jehož datace spadá do druhé třetiny 19. století. 

Tato podmalba na skle má typické bílé pozadí, jemné kontury, zářivé barevné tóny, výrazně rustikální (lidový) malířský projev a dekor planých růží. Námět obrázku, Svaté příbuzenstvo,  odpovídá tradičním náboženským tématům, vycházejících z římskokatolické věrouky. Motiv Kristova příbuzenstva se ve výtvarném umění na sever od Alp objevuje od 15. století a svůj literární základ má nejen v Písmu, ale i ve Zlaté legendě Jakuba de Voragine a ve Zjevení sv. Collet Boilet. Obrazy s touto tématikou mohou mít několik variant, ta naše představuje Svatou rodinu – tedy P. Marii, sv. Josefa a Ježíška a širší příbuzenstvo, zde zastoupené Mariinými rodiči sv. Annou a sv. Jáchymem. Postava sv. Anny, patronky vdaných žen a babiček, získala zejména v 18. a 19. století velikou oblibu a v lidovém umění se s ní setkáváme poměrně často. Pevný vztahu a láska v širším příbuzenstvu byly důležité křesťanské hodnoty zejména ve venkovském prostředí, kde dlouho zůstávalo běžným soužití několika generací pod jednou (tehdy doškovou) střechou.

 PhDr. Alena Káňová