Židovské památky – synagoga a hřbitov

Z dlouholeté židovské historie našeho města se dochovaly do dnešních dnů dvě významné architektonické památky, a to synagoga a hřbitov. Když starší synagoga z roku 1697 ve druhé polovině 19. století nestačila rostoucím prostorovým nárokům obce, nahradil ji v roce 1868 nový templ pořízený nákladem židovského starosty Davida Kuffnera. O dvacet později jej renovoval významný vídeňský architekt Max Fleischer v novorománském slohu s použitím maurských prvků v interiéru. Synagoga je dvoupodlažní halová budova se sedlovou střechou. Pohledový důraz je kladen na řešení vstupního severozápadního průčelí s kruhovým motivem, kamenným desaterem a dvěma věžičkami na krajích. Nad hlavním vstupem byl restaurován hebrejský nápis – „Vstupujte do bran Jeho s díkučiněním, do síní Jeho s chválemi“ (Žalm 100, 4 Starý zákon). Dvojicí bočních vchodů se po užších schodištích vchází na ženskou tribunu, kterou nese deset štíhlých litinových sloupků ukončených dórskými hlavicemi. Prostor haly završuje plochý trámový strop s působivou výmalbou. Interiér sálu osvětlují mohutné dekorativní lustry, k elektrifikaci synagogy došlo kolem roku 1930. Synagoga byla k bohoslužebným účelům využívána do začátku okupace, celé půlstoletí pak sloužila jako skladovací prostory. Po celkové náročné rekonstrukci v letech 1997–1999 slouží jako výstavní a koncertní sál i jako dějiště společenských akcí. Zpřístupnění veřejnosti a odhalení kamenné pamětní desky zaniklé břeclavské židovské komunity v předsíni synagogy se uskutečnilo 28. září 2000. Synagoga je chráněná kulturní památka č. 8 507.

Židovský hřbitov se prostírá asi 700 m severně od hlavního náměstí. Založen byl pravděpodobně po polovině 17. století, přičemž jeho stáří dokazují nepravidelný tvar hřbitova a převýšení nad okolní terén. Na ploše o výměře 7 136 m2 se dnes nalézá asi 300 náhrobních kamenů, z nichž nejstarší dochované pocházejí z počátku 18. století. Tvar a členění náhrobků odpovídá hlavně tzv. jihomoravskému či mikulovskému typu. Převládá bohatší barokní plastická výzdoba, někdy s reliéfní symbolikou ve vztahu k zemřelému a vždy s hebrejským nápisem. Novodobější náhrobky ze žuly a mramoru již odráží zbohatnutí židovského břeclavského měšťanstva a asimilační trendy přelomu 19. a 20. století. Severovýchodnímu rohu hřbitova poblíž vstupu vévodí majestátní novorenesanční hrobka Ignaze Kuffnera. Celý areál obklopený zídkou z režného zdiva a glazovaných poštorenských tvarovek spolu s novogotickou obřadní síní byl dostavěn v roce 1892 podle projektu vídeňského architekta Franze Neumanna. Představuje typickou stavbu břeclavského regionu.

V 80. letech 20. století byl zpustošený hřbitov určen k likvidaci a podstatná část náhrobků odvezena. V letech 1991–1993 nechalo město Břeclav provézt parkovou úpravu areálu a dochované staré náhrobky nově osadit. Hřbitov je kulturní památka č. 7 128.

Autor článku: PhDr. Alena Káňová