Rodina Kuffnerů – břeclavská větev

Ze všech ekonomicky prosperujících břeclavských židovských rodin se nejvíce prosadila rodina Kuffnerů. Sehrála výraznou úlohu i v hospodářském rozvoji habsburské monarchie, zejména v odvětví cukrovarnictví. Předek rodu – Juda Löbl (zemřel roku 1731) měl od roku 1720 v nájmu zdejší knížecí palírnu. V roce 1787 při vydání patentu o přijetí nového jména i příjmení židovských obyvatel přijala rodina jméno Kuffner. Knížecí palírnu si pak předávali rodinní příslušníci, později přibyl pronájem vrchnostenské sladovny, koželužny a velkostatků. Úspěšně se též věnovali místní politice a stáli v čele společenského dění. David Kuffner byl jako vážený občan břeclavské židovské obce několikrát zvolen rychtářem a v letech 1868–1871 i starostou židovského města.

V roce 1861 založili bratři Jakub, Hermann a bratranec Ignaz Kuffnerové v Břeclavi cukrovar. Kuffnerův cukrovar byl postaven jako smíšený závod, to znamená, že vyráběl bílý cukr z řepy a měl tedy jak surovárnu (provozovnu, v níž se řepa zpracovává na surový cukr), tak rafinérii (provozovnu, v níž se surový cukr čistí na bílý – „rafinovaný“). Vznikl na místě původního státního pozemku poblíž železničního uzlu kde dříve stávaly stodoly na sklad sena a slámy pro vojska. Od roku 1870 byl cukrovar spojen vlečkou (s dřevěným mostem přes řeku Dyji) se železnicí, do té doby se zboží muselo dopravovat potahy.

Cukrovar se po celkové modernizaci v roce 1893 stává jedním z největších v rakouské monarchii. Továrna na počátku 20. století zpracovávala denně 8 000 q řepy a kvalitní cukr se vyvážel téměř do celé Evropy. Po vzniku Československé republiky však byly v rámci pozemkové reformy dvory kuffnerovského velkostatku zabrány, postupně rozparcelovány nebo byly z nich vytvořeny tzv. zbytkové statky. Definitivní zpřetrhání vazby rodiny Kuffnerů s břeclavským cukrovarem znamenal rok 1924, kdy všechny akcie koupila Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně. Kuffnerův cukrovar se ve své době stal největším zaměstnavatelem regionu (v kampani zde pracovala téměř tisícovka dělníků) a jeho ekonomická činnost výrazně ovlivnila po všech stránkách charakter města Břeclavi.

Až do své smrti v roce 1905 zůstal hlavní duší podniku Hermann Kuffner. Pro zaměstnance nechal stavět nájemní činžovní domy, domkářské kolonie a další objekty. V duchu rodinné tradice zakládal nadace a podporoval chudé bez ohledu na národnost a víru. Dosáhl vlivného postavení břeclavského starosty v letech 1873–1899, bohužel v době vrcholícího boje o národnostní charakter města se angažoval v germanizačních snahách. Působil též jako člen brněnské obchodní a živnostenské komory a za své zásluhy získal v roce 1900 šlechtický titul.

Jeho syn Ludwig Edler von Kuffner (1852–1937) zemřel bezdětný a byl jako poslední příslušník rodiny Kuffnerů pochován na břeclavském židovském hřbitově.

Autor článku: PhDr. Alena Káňová