Židé v Břeclavi v letech 1700 až 1848

Na počátku tohoto období stále na židovské obyvatelstvo doléhala nesmyslná a omezující nařízení, kdy Židé se mohli věnovat jen vetešnictví, lichvě a řemesla provozovat jen pro své souvěrce. Velmi těžkou ránu znamenalo i přijetí tzv. familiantského zákona v roce 1727 (zákon zůstal v platnosti až do roku 1849), kdy bylo povoleno ženit se pouze nejstaršímu synovi v každé rodině. Každá židovská obec měla nadto stanoveno i počet systematizovaných míst židovských rodin – pro Břeclav tak bylo v roce 1726 stanoveno číslo 66 (pro celou Moravu počet židovských rodin byl stanoven na 5 106).

Teprve období osvícenství za vlády císaře Josefa II. přineslo výrazné změny v dosavadní struktuře celé společnosti. Nové reformy zrovnoprávnily judaismus s ostatními konfesemi, došlo ke zrušení povinnosti zvláštního označení Židů. Židovskému obyvatelstvu bylo dovoleno věnovat se bez omezení obchodní činnosti, řemeslné výrobě a zemědělství. Důležité změny přinesly i reformy v oblasti vzdělávání. Povolovaly židovským studentům navštěvovat všechny druhy domácích vyšších škol a při větších židovských obcích podporovaly zakládání vlastních škol s výukou němčiny, matematiky, zeměpisu a mravů.

Snaze vlády o germanizaci odpovídalo také nařízení vyžadující, aby obecní záznamy a obchodní knihy byly vedeny výhradně v němčině. Roku 1787 bylo navíc nařízeno, že Židé musí přijmout stálé německé příjmení a vybrat si osobní jméno ze seznamu 109 povolených mužských a 35 ženských jmen, což způsobilo postupný příklon Židů k německému jazyku a kultuře. Pro historii břeclavského židovství je velmi důležitý seznam 62 židovských familiantů právě z tohoto roku, zachycující nově přijatá příjmení i rodná jména všech příslušníků jejich domácnosti včetně služebnictva, neboť nejstarší židovské matriky byly v době okupace nacisty zničeny. Matriky byly zavedeny povinně v následujícím roce  – od 1. ledna 1788. Patentem z 15. února 1789 byly moravské židovské obce reorganizovány a do jejich čela byli postaveni rychtáři. V břeclavské obci mezi rychtáři najdeme především příslušníky nejvýznamnějších tamějších židovských rodin jako byli Kuffnerové, Rosenbaumovi, Süsskindovi, Goldreichovi, Goldschmidtovi či Bittnerové. Se zlepšujícími se podmínkami postupně dochází k růstu židovského obyvatelstva v ghettu – v roce 1797 zde žilo 325 obyvatel, v roce 1830 363 a v roce 1848 již 434. Rostla i hospodářská síla břeclavských Židů, především díky věnování se obchodu. Zdatnost židovských obchodníků se ukazovala již v polovině 18. století, kdy jsou jejich aktivity doloženy na nejvýznamnějších středoevropských trzích v Lipsku (obchodovali tehdy s hedvábnými a vlněnými látkami, kořením, šperky a kožešinami, tedy s tím, co na domácích trzích chybělo). V první polovině 19. století pak zcela v Břeclavi ovládli obchod s obilím i počátky průmyslové výroby.

Autor článku: PhDr. Alena Káňová