Vývoj židovského ghetta v Břeclavi

Židovská čtvrť (ghetto) v Břeclavi se nalézala jižně od hlavního náměstí směrem k čtvrti Dubič. S početním růstem židovské komunity v 18. století nutně docházelo k plošnému rozšiřování čtvrtě směrem od synagogy (Templová ulice), kdy vznikaly pozdější uličky Lázeňská a Jateční. Ghetto charakterizovala hustá, poněkud chaotická zástavba zpravidla patrových domků těsně přimknutých k sobě, bez dvorků, zahrádek a hospodářských příslušenství. Další růst židovské čtvrtě byl možný jen západním směrem, kolem nájemního knížecího hostince a za ním, zřejmě na úkor dosavadní křesťanské zástavby. Zde již vznikla přímá ulice (Sladová) s velkoryseji založenými domy, jejíž dvorní trakty a zahrádky ústily k ramenu řeky Dyje. Počátkem 19. století dokonce břeclavští Židé vykoupili i několik domů na severní straně, na ulici ústící v náměstí. Vzhledem k tomuto architektonickému vývoji, kdy židovská čtvrť tvořila jednu stranu náměstí a zabírala i podstatnou část hlavní třídy, nešel v Břeclavi splnit jeden z úředně prosazovaných požadavků, a to prostorovou separaci židovského ghetta od ostatní křesťanské zástavby. Tento tzv. translokační reskript z roku 1726 přestal platit až díky revolučním událostem roku 1848. Domy židovské čtvrtě bývaly od 80. let 18. století očíslovány, přičemž pro odlišení od křesťanské zástavby se používaly římské číslice. K přečíslování domů ve městě došlo v roce 1930. Kromě obytných stavení se ve čtvrti nalézaly i budovy institucí – naproti synagogy stojí budova bývalé židovské obecné školy Templová 10 (fungovala až do roku 1923), židovská radnice se nacházela v domě Jateční 5, rituální očistná lázeň v domě Lázeňská 19. Zásobování vodou zajišťovaly studny s ručními pumpami, z nichž jedna stávala při západním nároží templu (zbytky byly objeveny před několika lety při kanalizačních pracích).

Po roce 1848 se bohatší židovští obyvatelé stěhovali mimo židovskou čtvrť, zejména zakupovali domy na náměstí a hlavní ulici. Naopak ghetto se začalo stávat útočištěm chudších vrstev křesťanského obyvatelstva. Velké ztráty mu přinesla druhá světová válka. Jednak definitivně zmizela jeho původní komunita, ale hlavně leteckým bombardováním dne 20. listopadu 1944 došlo k celkové destrukci židovské čtvrti. Asanace v 60. až 80. letech minulého století potom definitivně dokončila zánik. Pouze menší část původní zástavby se v modernizované podobě dochovala (24 z celkových 72 domů). Specifická atmosféra židovské čtvrti je již bohužel setřena, z urbanistického hlediska je zajímavý průchod v domě č. p. 409 a úzké uličky kolem synagogy. Z architektonického pohledu potom zbytky členěných fasád několika domů a venkovní vstupy do sklepů. K vidění jsou též zbytky dláždění ulic z nepravidelných kmenů, tzv. kočičí hlavy.

Autor článku: PhDr. Alena Káňová