Zámeček Pohansko

Na jižním okraji hradiště stojí empírový lovecký zámeček z let 1810 – 1812 vybudovaný podle návrhu architekta Josefa Hardtmutha, v němž byla po rozsáhlé rekonstrukci v roce 1997 otevřena archeologická expozice dokumentující výsledky výzkumů slovanského hradiště.

Tento salet náleží do systému lednicko-valtického areálu, jednoho z nejromantičtějších míst na našem území, které pro originalitu a rozsáhlost bylo v roce 1996 zařazeno mezi památky UNESCA. Jedná se o jednoduchou stavbu s se sloupovým portikem v patře a z obou stran přiléhajícími arkádovými křídly s vyhlídkovými terasy. V severním průčelí prvního patra se nachází lodžie s plným parapetem uzavřená 12 jónskými sloupy, na nárožích sdružená do dvojic. Sloupy nesou kládí, profilovanou římsu a atiku. Pod římsou přízemního patra a v čele patrové nástavby jsou kruhové reliéfní medailony a obdélníkové reliéfy se štukovými loveckými výjevy inspirovanými antickými příběhy. Autorem těchto výzdob je s největší pravděpodobností vídeňský sochař Josef Klieber (1773–1850), působící ve službách lichtenštejnského dvora, kde vytvořil mj. i celou řadu reliéfních plastika jednotlivých paletách lednicko-valtického areálu. Plochá fasáda pohanského zámečku poskytla Kliebrovi řadu možností k uplatnění romantických příběhů antických hrdinů. V kruhových medailonech, stylově námětově si velmi blízkých, se odvíjí příběhy, které je možno pojit s bájemi vztahujícími se převážně bohyni lovu Artemidě, v římské mytologii zvané též Diana.