Výstava Velkomoravské Pohansko – koncepce a obsah
Jiří Macháček

Nová expozice, otevřená v roce 2010 v prostorách bývalého lichtenštejnského zámečku na Pohansku u Břeclavi,
je v pořadí již čtvrtou prezentací výsledků mnoholetých archeologických výzkumů, prováděných na lokalitě Ústavem archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity. Badatelské úsilí jeho pracovníků přineslo nezvratné důkaz o tom, že Pohansko patřilo k předním centrům Velké Moravy – raně středověké říše, která v 9. stol. dominovala kulturně, politicky i vojensky východní části střední Evropy.
                Aktuální expozice je rozdělena do čtyř částí. V přízemí je představen každodenní život, způsob obživy a řemeslo obyvatel velkomoravského centra. Nalezneme zde doklady o zemědělské výrobě, stavebnictví, textilnictví, zpracování dřeva, hrnčířství, kosťařství, kovářství, pasířství a zbrojířství. Mimořádná pozornost je věnována šperkařství. Není totiž pochyb o tom, že v hlavních velkomoravských centrech, včetně Pohanska, probíhalo i zpracování drahých a barevných kovů. Svědčí o tom nejenom početné nálezy výsledných produktů v hrobech vyšší společenské vrstvy na známých velkomoravských pohřebištích, ale i nástroje či přípravky raně středověkých klenotníků a jejich dílenské objekty s polotovary, surovinou a výrobním odpadem, které byly dosud archeologicky prozkoumány. Na výstavě jsou prezentovány jak originální nálezy, tak i nástroje, s nimiž současní archeologové replikovali velkomoravské šperky.   Jsou zde dokumentovány jednotlivé fáze výroby těchto jedinečných a cenných artefaktů
a původní klenotnické technologie, jakými byl filigrán či granulace. Velkomoravský šperkař i jeho pracoviště jsou ztvárněny diorámatem v životní velikosti.
V předsálí prvního patra byly shromážděny informace o dějinách archeologického poznávání Pohanska. První zmínky o Pohansku jako archeologické lokalitě pocházejí již z roku 1892, kdy historik, mecenáš a brněnský starosta Christian Friedrich rytíř d'Elvert zmínil tuto lokalitu v jedné ze svých studií. Systematické archeologické výzkumy zde však začínají až mnohem později,
a to v roce 1958, kdy na Pohansko přichází prof. František Kalousek z brněnské Masarykovy univerzity se svými asistenty a žáky. Počátky výzkumů dokládají vystavené kopie původních zpráv a dokumentů. V krátkých medailonech jsou představeni i všichni významní archeologové, kteří zde v posledních 50 letech pracovali.
Vrchol výstavy se nachází v hlavním sále zámečku, kde je prezentována elita tehdejší společnosti. Představeno je vojenství, církev, dálkový obchod i samotní členové vyšších sociálních vrstev. Jejich příslušnost k tehdejší společenské špice dokumentují hroby,
ve kterých byli po své smrti pochováni i se vzácnými milodary, jakými jsou šperky, zbraně, drahocenné textilie apod.
Dominantou sálu je velké dioráma, kde je kresebně ztvárněna naše současná představa o podobě příslušníků velkomoravských elity z Pohanska. Mohlo jít o členy panovnické rodiny - muže, ženy i děti, kteří zde v 9. stol. sídlili ve své rezidenci - tzv. velmožském dvorci. Jejich osobní moc se opírala především o vojenskou družinu, jejíž loajalitu si zajišťovali luxusními dary a podílem na kořisti z válečných výprav. Tito elitní bojovníci disponovali nejlepšími zbraněmi své doby a měli právo nosit vojenské opasky či ostruhy. Jejich nálezy z Pohanska jsou vystaveny ve vitrínách hlavního sálu. V blízkosti panovníka se pohybovali také církevní hodnostáři
a kněží, kteří reprezentovali novou víru. Knížata a velmoži žili v samostatných sídlech zvaných dvorce.
Jeden z nich byl prozkoumán i na Pohansku, kde tvoří centrum celé zdejší aglomerace. Jeho dvě vývojové fáze jsou na výstavě prezentovány ve formě modelů. Dvorec měl několik funkčních částí: sakrální okrsek s kostelem a pohřebištěm, rezidenční
část s jednoprostorovými i víceprostorovými domy, hospodářská část s ohradami pro dobytek, chlévy, stodolami, sýpkami atd.
a velké nadzemní kůlové stavby se shromažďovací funkcí. Velmožský dvorec na Pohansku je svoji vnitřní strukturou velice podobný tzv. palatiím karolinských a otonských falcí, ve kterých přebývali franští a později němečtí králové a císaři při svých cestách po říši. S originálními vzory se moravští panovníci mohli seznámit při svých pobytech ve franské říši.
         V poslední místnosti jsou prezentovány moderní archeologické metody a postupy dalších disciplin, s nimiž archeologové při poznávání života raně středověké společnosti úzce kooperují. Současná archeologie je totiž moderní vědou, která je založena na široké interdisciplinární spolupráci a využití nejnovějších informačních technologií. Mnoho nových poznatků přinášejí především přírodní vědy. Ani výzkumy na Pohansku se bez této spolupráce neobešly. Společně s archeology zde bádají i odborníci
z celé řady dalších oborů. Mezi nimi lze jmenovat antropology, kteří se zabývají lidskými kosterními pozůstatky, geology
a pedology, kteří studují horniny a půdy v podloží Pohanska, paleobotaniky a palynology, zkoumající složení původní vegetace Pohanska na základě zuhelnatělých semínek rostlin a dochovaných pylů, archeozoology a osteology, kteří poznávají domácí
i divoké zvířectvo podle kostí z archeologických výzkumů, počítačové specialisty a geodety, kteří vyvinuli systémy pro dokumentaci archeologických výzkumů, geofyziky, jež provádějí prospekci archeologických nalezišť s pomocí speciálních přístrojů atd.
           Výstava je doplněna několika kratšími dokumentárními filmy, které vznikly jak v dobách, kdy výzkumy na Pohansku teprve začínaly, tak i v posledních letech.