Výšivky na ženském kroji – „obojky“

Početně nejrozsáhlejší skupinou lidového textilu ve sbírce břeclavského muzea je jednoznačně rozsáhlý soubor krojových výšivek na součástech ženského oděvu. Krása a dokonalost výšivek z oblasti Podluží přitahovala pozornost sběratelů již od počátku 19. století, a tak nejstarší dochované výšivky jsou dnes uložené v depozitářích Národopisného muzea v Praze, Moravského zemského muzea v Brně i Vlastivědného muzea v Olomouci. Výšivky v břeclavském muzeu časově zahrnují období let 1870 až 2000 a poměrně věrně kopírují všechny hlavní vývojové trendy a změny ve vyšívání na Podluží v tomto období. Jedná se hlavně o přechod od barevné výšivky k bílé v poslední třetině 19. století a převážení výšivky dle předkreslení nad výšivkou podle počítané niti ve století dvacátém. Snad nejzřetelněji se krása lidové výšivky projevuje na „obojcích", tvořící součást ženského kroje již více než dvě staletí. Původní obojky byly z bílého plátna, jednodušší výšivky na spodním a bočním okraji a povětšinou tvořily součást rukávců. Nosily se na všední den, při pracích na polích si jej ženy později odkládávaly a na cestu domů zpět uvazovaly, neboť bylo nemyslitelné jít po vsi bez nich. Pod krkem se uvazovaly dvěma stužkami, které visely do poloviny prsou (později se z těchto stužek vyvinuly mašle a šňůrky) a sám obojek ještě v posledních desetiletích 19. století sahá přes ramena do třetiny zad. Slavnostní obojky k dívčímu kroji „na vyslečení" byly zhotovovány z velmi jemného batistového plátna, jejich výšivka se většinou shodovala s tou na fěrtochu a shodné byly i široké vláčkové krajky „čipky" (jablúčkové, hruškové, kopřivové, smrťové, gulové aj.). S taclemi vždy tvořily celou tzv. „garnituru". Po roce 1910 se postupně velikost obojku zmenšuje na dnešní rozměry 30×40 cm a do plátna se vkládají (podobně jako u mužských košilí) ručně vyšívané tylové vložky. Jemnost výšivky je vystřídána zvětšením rostlinného ornamentu a převahou velkých tylových ok „katrů". Zásadní změnou v materiálu obojků znamenal mol, objevující se na Podluží v polovině 20. let 20. století. Tyto molové obojky jsou dodnes součástí dívčího slavnostního kroje. Jako inspirace výrazného podlužáckého ornamentu se na výšivce v plné kráse objevují rostliny, obklopující obydlí našich předků. Šikovné vyšívačky a zejména předkreslovačky tak zhotovují bílé, červené i černé výšivky v podobě stylizovaných dubových lístečků, větviček rozmarýnu, tulipánů, aster, karafiátků, slézových i stolistých růží, zvonků, hřebíčků či jablíček a hroznů.

Autor článku: PhDr. Alena Káňová