Obřadní „orbajtový“ vlňák

V 80. letech 19. století se začíná objevovat v regionu nový oděvní prvek - vlňák, který brzy vytlačil klasické ženské zimní ošacení, po staletí nošený krátký kožíšek. Dodnes jej nosí starší a tradičně oblékané ženy po celém Podluží a v muzejní sbírce tyto předměty tvoří poměrně početnou a ucelenou kolekci velké sběratelské hodnoty. Pro krojované ženy a dívky znamenaly vlňáky důležitou součást jejich oděvu, velmi si je cenily a občas se i předháněly, která jich bude mít více. V bohatších sedláckých rodinách se mohlo počítat vlňáků i na desítku, v chudých domkářských rodinách musel stačit jeden sváteční a jeden všední. Vlňáky můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin na teplejší „libigové" s velkými káry a s třásněmi ze stejného materiálu na okraji (jde o čistou jemnou vlnu a výrobky jsou potom teplé a přitom lehké) a na velmi pestré letní „zavijáky". Vlňáky z první skupiny se dnes na Podluží dědí z generace na generaci nebo se kupují v rámci vesnice i napříč celého regionu. Nejstarší muzejní sbírkové vlňáky jsou z let 1890-1900 a není bez zajímavosti, že se liší jak vzorem, barvou, silou, tak i kvalitou a také pojmenováním - húslový, agrární, špagátový, ledkový, masový či kachlový. V posledních letech před první světovou válkou stával kvalitní zimní vlňák 6 až 8 zlatých a nosíval se původně složený "na rožek", tedy do cípu, který sahal až ke spodnímu okraji sukně. Později se začal nosit přeložená na půl „na rovno". Oblíbené byly zejména světlejší barvy v teplém barevném ladění, které se nosily na pravidelné nedělní bohoslužby (při mších na Nový rok, Boží hod velikonoční se potom týž vlňák nosil rubovou stranou ven - byl tady méně opotřebovaný). Velmi cenné a dnes již ojediněle se vyskytující jsou vlňáky „orbajtové" typické zejména pro jižní část Podluží z lehčího vlněného kašmíru s barevným vzorem a výrazným prostředkem tzv. „vrchem" (varianta bílá, černá, zelená a modrá), doplněné dlouhými bohatými střapci spletenými v copánky a ozdobeny barevnými bavlnkami. Některé druhy těchto vlňáků byly celé vyplněné kašmírovým vzorem, dle jejich zlatavého odstínu se nazývaly „zlaťáky" a nosily se jako obřadní součást kroje na svatby, křtiny a do kostela na významné bohoslužby např. na Velikonoce, Štěpána, Nový rok. Ještě ve 30. letech minulého století se kupovaly na výročních trzích v Břeclavi i u židovských obchodníků v Hodoníně. Letní vlňáky po druhé světové válce jsou již výhradně dovozové z lehkého kašmíru s výraznými barvami a převážně rostlinným dekorem.

Autor článku: PhDr. Alena Káňová