Pieta tzv. šaštínského typu

Mezi nejcennější a zcela ojedinělé sbírkové předměty fondu etnografie patří sakrální plastika řezaná do lipového dřeva, datovaná kolem roku 1800 a představující postavu ženy (Panny Marie) s mrtvým Kristem v náručí. Tento typ mariánského zobrazení se nazývá Pieta (ta nejslavnější, od Michelangela Buonarrotiho z roku 1499, se dodnes nachází v Bazilice sv. Petra ve Vatikánu), jako nový náboženský námět se ve výtvarném umění objevuje na přelomu 13. a 14. století a svoji oblibu si udržuje až do pozdního středověku, kdy přechází i do lidového prostředí. Právě z tohoto okruhu pochází i ta z břeclavského muzea. Tvaroslovně odpovídá lidovému výtvarnému názoru jihovýchodní Moravy, stylově je plastika ovlivněná soudobou lidovou tvorbou na západním Slovensku. Pieta je komponovaná především na čelní (frontální) pohled, zadní strana je plochá, jen místy je náznakově připomenuta drapérie Mariina šatu. Tato socha byla umístěna v nice dnes již neexistující Boží muky v katastru obce Lanžhot v místě staré cesty, kudy po staletí chodila pěší procesí z celého Podluží na slavnou pouť do Baziliky minor Panny Márie Sedmibolestnej v Šaštíně (cestu lemovalo množství kapliček, křížů, Božích muk, Poklon a soch svatých patronů, kde se pravidelně zastavovalo a poutníci se zde modlili). Zde je dodnes uctívána vzácná pozdně gotická socha z roku 1564 a právě to dílo se stalo inspirací pro řadu lidových řezbářů, kteří až do poloviny 19. století zhotovovali půvabné, možná lehce naivistické plastiky zdobící jak interiéry, tak i venkovské prostředí zdejšího regionu. Lidová Pieta, dnes uložená v muzejním depozitáři, musela projít celkovým náročnějším restauračním procesem, neboť odborný průzkum ukázal napadení dřevokazným hmyzem, silné znečištění předmětu vlivem dlouhodobého vystavení v terénu, drobnější mechanické poškození drapérie i Madoniny korunky a v neposlední vyvstala potřeba i obnovení poškozené polychromie, tedy barevné vrstvy plastiky. Takto ošetřená zůstane nejen dokladem lidového umění, ale také bude připomínat dnes již zaniklé tradice pěších náboženských poutí, jejichž vykonáním naši předkové nejen děkovali za uzdravení se z těžké nemoci, narození potomka či prosili za zvrácení těžké životní situace, ale každoročním opakováním i naplňovali potřebu prohloubení svého duchovního života.

Autor článku: PhDr. Alena Káňová