Muzeum a galerie

V rámci doplňkové činnosti pořádá Městské muzeum a galerie Břeclav pravidelné kulturní a vzdělávací akce, galerijní výstavy a jinak společensky přínosné akce sloužící široké veřejnosti. K těmto účelům jsou využívány objekty, které má muzeum od zřizovatele svěřeny do své péče. Jedná se o následující objekty:

• Budova sídla MMG Břeclav na ul. Dukelských hrdinů 2747
• Budova Židovské synagogy v Břeclavi na ul. U Tržiště
• Objekt Lichtenštejnského zámečku Pohansko u Břeclavi.

Číst dále: Kde nás najdete - Muzeum a galerie

Městská synagoga

Když starší synagoga z roku 1697 ve 2. polovině 19. století nestačila rostoucím prostorovým nárokům obce, nahradil ji v roce 1868 nový templ pořízený nákladem židovského starosty Davida Kuffnera. O dvacet let později jej renovoval významný vídeňský architekt Max Fleischer v novorománském slohu s použitím maurských prvků v interiéru. Synagoga je dvoupodlažní halová budova se sedlovou střechou. Pohledový důraz je kladen na řešení vstupního severozápadního průčelí s kruhovým motivem, kamenným desaterem a dvěma věžičkami na krajích. Dvojicí bočních vchodů se po užších schodištích vchází na ženskou tribunu, kterou nese deset štíhlých litinových sloupků ukončených dórskými hlavicemi. Prostor haly završuje plochý trámový strop s působivou výmalbou. Interiér sálu osvětlují mohutné dekorativní lustry, k elektrifikaci synagogy došlo kolem roku 1930.

Synagoga byla k bohoslužebným účelům využívána do začátku okupace, celé půlstoletí pak sloužila jako skladovací prostory. Po celkové náročné rekonstrukci v letech 1997–1999 slouží jako výtvarná galerie, koncertní sál a dějiště společenských akcí. Zpřístupnění veřejnosti a odhalení kamenné pamětní desky zaniklé břeclavské židovské komunity v předsíni synagogy se uskutečnilo 28. září 2000. Na bývalé ženské tribuně v patře je instalována na panelech a ve vitrínách stálá výstava s názvem „Židovská Břeclav“.

Synagoga je chráněná kulturní památka č. 8 507.

Číst dále: Kde nás najdete - Městská synagoga

Zámeček Pohansko

Na jižním okraji hradiště stojí empírový lovecký zámeček z let 1810 – 1812 vybudovaný podle návrhu architekta Josefa Hardtmutha, v němž byla po rozsáhlé rekonstrukci v roce 1997 otevřena archeologická expozice dokumentující výsledky výzkumů slovanského hradiště.

Tento salet náleží do systému lednicko-valtického areálu, jednoho z nejromantičtějších míst na našem území, které pro originalitu a rozsáhlost bylo v roce 1996 zařazeno mezi památky UNESCA. Jedná se o jednoduchou stavbu s se sloupovým portikem v patře a z obou stran přiléhajícími arkádovými křídly s vyhlídkovými terasy. V severním průčelí prvního patra se nachází lodžie s plným parapetem uzavřená 12 jónskými sloupy, na nárožích sdružená do dvojic. Sloupy nesou kládí, profilovanou římsu a atiku. Pod římsou přízemního patra a v čele patrové nástavby jsou kruhové reliéfní medailony a obdélníkové reliéfy se štukovými loveckými výjevy inspirovanými antickými příběhy. Autorem těchto výzdob je s největší pravděpodobností vídeňský sochař Josef Klieber (1773–1850), působící ve službách lichtenštejnského dvora, kde vytvořil mj. i celou řadu reliéfních plastika jednotlivých paletách lednicko-valtického areálu. Plochá fasáda pohanského zámečku poskytla Kliebrovi řadu možností k uplatnění romantických příběhů antických hrdinů. V kruhových medailonech, stylově námětově si velmi blízkých, se odvíjí příběhy, které je možno pojit s bájemi vztahujícími se převážně bohyni lovu Artemidě, v římské mytologii zvané též Diana.

Číst dále: Kde nás najdete - Zámeček Pohansko